Monacká vlajka
Vlajka Monaka má dva vodorovné pruhy, červený a bílý, jejichž barvy jsou odvozené z barev znaku knížat z rodu Grimaldi, známých už roku 1339.
Vlajka byla vytvořená roku 1815, definitivně schválená roku 1881 a dnes je svým vzhledem totožná s vlajkou indonéskou, proti jejímuž zavedení roku 1945 Monako protestovalo.
Existuje také alternativní červeno-bíle routovaná vlajka, která vychází z monackého státního znaku.
Vlajka je poměrně starobylá, užívala se především v 17.
století, a je spojena s rodinou Grimaldiů.
Vlajka byla vytvořená roku 1815, definitivně schválená roku 1881 a dnes je svým vzhledem totožná s vlajkou indonéskou, proti jejímuž zavedení roku 1945 Monako protestovalo.
Existuje také alternativní červeno-bíle routovaná vlajka, která vychází z monackého státního znaku.
Vlajka je poměrně starobylá, užívala se především v 17.
století, a je spojena s rodinou Grimaldiů.
Státní území - Monako
Warning: getimagesize(/Image/Map/MP2993457.gif): failed to open stream: No such file or directory in /home/mapnlee7/public_html/MAPNALL/article.php on line 532
V 5. století př. n. l. byla na území dnešního Monaka založena fénická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Na konci 13. století padla monacká pevnost do rukou Françoise Grimaldiho, poté, co (podle legendy) využil lsti, žádaje o vstup do pevnosti v rouše františkánského mnicha. Monako Grimaldiovci definitivně ovládli v roce 1419, od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (vláda tohoto rodu, s výjimkou několika kratších období, pokračuje dodnes). V roce 1793 bylo Monako francouzskými revolučními vojsky dobyto a pod francouzskou správou zůstalo až do roku 1814. V roce 1815 bylo na Vídeňském kongresu dohodnuto, že nadále bude Monako pod protektorátem Sardinie. V revolučním roce 1848 přišlo Monako o 95 % svého území, když dvě monacká města Menton a Roquebrune vyhlásila samostatnost a oddělila se od něj. Zbývající část Monaka získala svrchovanost v roce 1861, kdy byla s Francií uzavřena francouzsko-monacká smlouva. Od roku 1850 se ale Monako potýkalo s těžkou hospodářskou situací, jelikož územní ztráta z roku 1848 znamenala i ztrátu ekonomickou, především omezením výnosů z prodeje citronů, pomerančů a oliv. Monacký kníže Karel III. Monacký se rozhodl ekonomickou situaci své malé země za každou cenu zlepšit a tak byly v roce 1856 na území Monaka vybudovány první přímořské lázně s kasinem. Skutečný rozkvět pak přišel se založením čtvrti Monte Carlo, kde bylo kasino otevřeno v roce 1866, a napojením Monte Carla na železnici z Francie. Od roku 1865 bylo Monako v celní unii s Francií. Od roku 1949 do roku 2005 vládl kníže Rainier III., který liberalizoval ústavu a posílil práva Národní rady. Po jeho smrti vládne jeho syn Albert II. V letech 1963 až 1993 byla nejsilnější stranou Národní a demokratická unie (UND), od roku 1993 má absolutní většinu Campora. V témže roce se Monako stalo členem OSN.