Thajština
Thajština (ภาษาไทย, ) je nejvýznamnější jazyk tajsko-kadajské jazykové rodiny, blízký laoštině, se kterou je thajština vzájemně srozumitelná. Thajština je úřední jazyk a se 45–50 miliony mluvčích nejrozšířenější jazyk v Thajsku. Je to podobně jako většina tajských jazyků jazyk tónový a izolační.
Jazyk má čtyři základní nářečí: severní, severovýchodní, centrální a jižní. Spisovná thajština je založená na centrálním dialektu (Bangkok a údolí řeky Menam).
Zapisuje se slabičným thajským písmem indického původu. Čeština dosud nemá zaveden normovaný přepis thajštiny do latinky.
Jazyk má čtyři základní nářečí: severní, severovýchodní, centrální a jižní. Spisovná thajština je založená na centrálním dialektu (Bangkok a údolí řeky Menam).
Zapisuje se slabičným thajským písmem indického původu. Čeština dosud nemá zaveden normovaný přepis thajštiny do latinky.
Státní území
-
Malajsie
Malajsie má svůj původ v malajských královstvích, která se v 18. století stala součástí Britského impéria. Nezávislosti dosáhla Malaja 31. srpna 1957, roku 1963 se sjednotila se Severním Borneem, Singapurem a Sarawakem jako Malajsie, Singapur se po dvou letech oddělil. Nyní je Malajsie volenou rotační federativní konstituční monarchií sestávající ze třinácti států (monarchií i republik) a tří teritorií pod správou federace. Státní zřízení má velice blízké britskému westminsterskému parlamentárnímu systému a právní systém je založen na obecném právu (Angloamerické právo). Je zde ale dvojí soudnictví, malajsijští muslimové podléhají právu šaría. Malajsijského krále volí devět dědičných monarchů členských států podle rotačního principu mezi sebou. Má pětileté funkční období a jeho pravomoci jsou převážně ceremoniální. -
Thajsko
Thajsko bylo v minulosti známo pod jménem Siam (สยาม), které bylo oficiálním názvem státu do 11. května 1939 a znovu v letech 1945 až 1949. Etnonymum Thai (ไทย) v thajštině původně znamenalo „svobodný“.